Theodor Svedberg (Švéd) |
V roce 1926 byla T. Svedbergovi udělena Nobelova
cena za důležité práce v oblasti disperzních soustav.
* 30. 8. 1884 Valbo, Švédsko + 1971 Uppsala, Švédsko Svedberg byl velice nadaný již během svého studia na univerzitě v Uppsale, kde přednášel již jako student. Na této univerzitě později pracoval jako asistent a od roku 1909 jako docent chemie. Po návratu ze studijních cest v Německu, Francii a Holandsku se stal vedoucím katedry fyzikální chemie na univerzitě v Uppsale a v roce 1912 profesorem fyzikální chemie. Na počátku své vědecké dráhy se Svedberg zabýval především získávání koloidních soustav, zejména hydrozolů kovů rozptýlených elektrickou jiskrou při kolísajícím napětí. V těchto svých experimentech dokázal, stejně jako Perrin, správnost Einsteinovy a Smoluchowského teorie Brownova pohybu. Svedberg zkoumal také optické vlastnosti koloidních roztoků a rozpracoval ultramikroskopickou metodu pozorování koloidních částic menších než vlnová délka použitého světla. Zkonstruoval ultracentrifugu - odstředivku - se 150 tisící otáčkami za minutu. Tuto odstředivku, jenž vytváří odstředivé pole milionkrát silnější než gravitační pole Země, využil pro oddělování molekul makromolekulárních látek, jako např. bílkovin, a k určování jejich molekulové hmotnosti. Objevy T. Svedberga mají velký význam pro fyziologii, medicínu, ale také chemický průmysl, především pro oblast barviv, celulózy, gumy, cementu, fotomateriálu, nitrocelulózy aj. |