* 30. 8. 1884 Valbo, Švédsko

+ 1971 Uppsala, Švédsko

Svedberg byl velice nadaný již během svého studia na univerzitě v Uppsale, kde přednášel již jako student. Na této univerzitě později pracoval jako asistent a od roku 1909 jako docent chemie. Po návratu ze studijních cest v Německu, Francii a Holandsku se stal vedoucím katedry fyzikální chemie na univerzitě v Uppsale a v roce 1912 profesorem fyzikální chemie.

Na počátku své vědecké dráhy se Svedberg zabýval především získávání koloidních soustav, zejména hydrozolů kovů rozptýlených elektrickou jiskrou při kolísajícím napětí. V těchto svých experimentech dokázal, stejně jako Perrin, správnost Einsteinovy a Smoluchowského teorie Brownova pohybu.

Svedberg zkoumal také optické vlastnosti koloidních roztoků a rozpracoval ultramikroskopickou metodu pozorování koloidních částic menších než vlnová délka použitého světla.

Zkonstruoval ultracentrifugu - odstředivku - se 150 tisící otáčkami za minutu. Tuto odstředivku, jenž vytváří odstředivé pole milionkrát silnější než gravitační pole Země, využil pro oddělování molekul makromolekulárních látek, jako např. bílkovin, a k určování jejich molekulové hmotnosti.

Objevy T. Svedberga mají velký význam pro fyziologii, medicínu, ale také chemický průmysl, především pro oblast barviv, celulózy, gumy, cementu, fotomateriálu, nitrocelulózy aj.