| V roce 1914 byla T. W. Richardsovi udělena Nobelova cena za precizní určení atomové
hmotnosti velkého počtu chemických prvků.
* 31. 1. 1868 Germantown, USA
+ 2. 4. 1928 Cambridge, USA
T. W. Richards pocházel z rodiny malíře a básnířky. Studoval na Harvardově univerzitě
a po skončení studia odešel do Německa na studijní cestu.
Po návratu domů působil jako profesor na Harvardově univerzitě, kde se stal roku 1903 vedoucím
oddělení chemie. Od roku 1907 byl též hostujícím profesorem na univerzitě v Berlíně.
Již od svých dvaceti let se zabýval určováním atomové hmotnosti chemických prvků.
Richards vypracoval v letech 1888 - 1923 novou metodu na určování atomové hmotnosti prvků,
s jejíž pomocí pak přesně určil atomové hmotnosti 21 prvků.
Při této práci zjistil řadu chyb, kterých se dopustil belgický chemik J. Stass
při určování atomových hmotností.
Přes velice obtížnou práci o zjišťování atomových hmotností se Richards zabýval i dalšími
problémy fyzikální chemie.
V roce 1902 dokázal experimentálně absolutní přesnost Faradayova zákona,
který říká: Množství látky vyloučené při elektrolýze nebo chemicky změněné je přímo úměrné
chemickému ekvivalentu dané látky a množství elektrického náboje.
Od roku 1905 se věnoval určování měrného tepla, teploty roztoků a neutralizačního tepla.
V roce 1913 zjistil, že olovo z toriové a uranové rudy nemá stejnou atomovou hmotnost a to byl
vlastně jeden z prvních důkazů o existenci izotopů.
Richards zkoumal i další problémy fyzikální chemie, např. podvojné soli, tepelnou expanzi plynů, elektrochemický ekvivalent
a potenciál, tepelnou kapacitu tuhých látek a kapalin, vznik a růst krystalů,
stlačitelnost prvků a jednoduchých vazeb, elektrický odpor atd.
T. W. Richards se zasloužil o rozvoj nauky zabývající se hmotnostními poměry
při chemickém slučování neboli stechiometrie a o rozvoj fyzikální chemie jako takové.
|