* 1. února 1952, New York, USA

Můj otec pocházel z Číny, kde "Tsien" je docela obyčejné příjmení. Táta byl nadšenec do letadel. V roce 1930 získal stipendium studovat v Americe. Šel do mechanického inženýrství a podílel se na výzkumu v oblasti leteckých motorů, včetně návrhu na zvýšení tahu při vzletu tím, že se přidá voda do výfuku, aby se přeměnila v páru. Pak se musel vrátit do Číny, aby sloužil v nacionalistém letectvu. Jeden z jeho nejlepších přátel a kolegů techniků, Jao Li-tzu, měl atraktivní a inteligentní sestru, která pracovala jako zdravotní sestra v Pekingu na nejprestižnějším čínském zdravotnickém zařízení. Nakonec se vzali, byla to moje matka.

Po válce, v lednu 1947, máma přijela do Ameriky za mým otcem. Bylo to velmi těžké období, protože táta nemohl najít profesionální práci jako letecký inženýr. Takové zaměstnání u velké firmy vyžaduje bezpečnostní prověrku, kterou čínský občan nemohl dostat.

Někdy na základní škole mi rodiče koupili set chemie. Pak jsem objevil knihu ve školní knihovně, která měla mnohem lepší experimenty a ilustrace. Na dva pokusy vzpomínám dodnes: křemen ze zahrady, ve které krystaly soli kovů v roztoku křemičitanu sodného dávaly jasně purpurovou, zelenou nebo modrou želatinovou vrstvu, a přípravu silně alkalického roztoku manganistanu draselného, který barevil kapaliny do intenzivní fialové. Jak tento roztok prošel přes složený kužel filtračního papíru, jeho barva se změnila na krásnou zelenou, což odráží změnu oxidačního čísla při kontaktu s celulózou. V listopadu 2008 jsem tyto pokusy prováděl pro švédskou televizi jako nositel Nobelovy ceny a ukazoval jsem tak, co mě zajímá v chemii. Oba experimenty odrážely mou dlouhotrvající posedlost hezkými barvami.

Moje první výzkumné prostředí bylo v National Science Foundation - podporovaný program letního výzkumu na univerzitě Ohio v roce 1967, kde jsem byl zařazen do práce v laboratoři, kde se zkoumala koordinace thiokyanatanu. Teorie Pearsonových tvrdých a měkkých ligandů a kovů byla zcela nová a velmi módní v té době, takže úkolem bylo zjistit, jestli thiokyanatan může současně vázat "měkký" a "tvrdý" ligand. Výsledky této mé práce vyhrály v celostátní soutěži první cenu.

V dubnu 1968 jsem začal studovat na Harvardu. Začal jsem se zabývat molekulární biologií (učil zde Walter Gilbert, který později dostal Nobelovu cenu za sekvenování DNA). C

Během postgraduálního studia jsem se dostal do Cambridge. Podílel jsem se na záznamu aktivit neuronů při zpracování smyslových podnětů. Po dlouhém výzkumu jsem mohl sestavit různé vzorce reakcí a napsat práci a několik publikací. Zaujala mě signalizace a zpracování informací v mozku, v ideálním případě by se dalo místo s neurony spojit s barvivem, které by se viditelně rozsvítilo nebo změnilo barvu, kdykoliv a kdekoliv by neuron vygeneroval akční potenciál. U několika komerčně dostupných barviv bylo skutečně zjištěno, že reagovaly na akční potenciály neuronů, ale optické odpovědi byly velmi malé.

Rozhodl jsem se v zimě 1972, že bych se pokusil navrhnout a syntetizovat nové barviva pro konkrétní účely zobrazování neuronální aktivity. Postupně jsem hledal barviva pro různé ionty. Ve své práci jsem později pokračoval na University of California v Berkeley. I přes krizi s rozpočem jsem si mohl pořídit primitivní obrazový procesor, který jsem potřeboval pro výpočet obrazů při fluorescenci na dvou vlnových délkách. Takové měření odhalilo např. Ca2+, Na+ uvnitř jediné živé buňky, často s nebývalým časoprostorovým rozlišením.

Nicméně jsem se začal obávat, že budu uvězněn v kariéře anorganických iontů. Chtěl jsem prozkoumat signály vysílané přes složitější biochemické struktury, jako např. cAMP (cyklický 3',5-adenosinmonofosfát) a další. V roce 1989 jsme se přestěhovali na jih do University of California do San Diega, kde jsem se mohl tomuto výzkumu naplno věnovat.

Psaní této autobiografie mi připomnělo, jak moje kariéra byla formována podivnou směsí náhody a osudové predispozice. Stavba biologicky užitečné molekuly je forma inženýrství, takže jsem neměl uniknout tradici mého otce. Můj zájem o zobrazování jevů pomocí zářících barev také odráží mé vizuální zájmy již od raného dětství.