* 27. srpna 1928, Kyoto-Fu, Japonsko

Narodil jsem se 27. srpna 1928 ve městě Fukuchiyama, Kyoto-Fu, Japonsko. Můj otec byl armádním kapitánem. Na začátku roku 1938 byl můj otec převelen na armádní pozice v blízkosti sovětských hranic. Zbytek rodiny se odstěhoval do Sasebo. Matka ale brzy odešla do Mandžuska za otcem, a moje sestra a já jsme byli asi jeden rok v péči babičky. O rok později se otec spolu s matkou vrátili zpátky domů.

V dubnu 1941 jsem nastoupil do sedmé třídy na střední škole v Sasebo. Japonský militarismus byl tehdy na vzestupu. Museli jsme jednou nebo dvakrát týdně provádět vojenské cvičení pod vedením důstojníků přivedených do školy. Když jsem byl v deváté třídě, válka byla v plném rozmachu. V létě roku 1944 nám otec napsal, abychom odešli na venkov, abychom se zachránili před americkým bombardováním. V září, na můj první školní den v desáté třídě, nám učitel řekl: "Tato třída je mobilizována, aby byla zabezpečena výroba v závodě na námořní letadla. Ostatní třídy jsou mobilizovány do loděnic Mitsubishi a zbrojní továrny v Nagasaki."

Dva měsíce poté, co jsem začal pracovat na v závodě na námořní letadla byl celý areál továrny zničen bombardováním.

6. srpna 1945 nás informovaly novinové zprávy, že město Hirošima byla kompletně zničena novým typem bomby. O tři dny později, krátce před 11 hodinou zněly, sirény oznamující nám nálet. Jako obvykle jsem spíš než do bunkru šel na vrchol nedalekého kopce. Viděli jsme jeden B-29 jak letí směrem k Nagasaki, asi 15 km daleko. B-29 vypustil dva nebo tři padáky a slyšel jsem sporadické výstřely. Sledoval jsem to pozorně, ale neviděl jsem žádné lidi na těch padácích. Během několika minut nálet skončil. Vrátil jsem se do naší výrobní haly. Posadil jsem se na stoličku, a v tom prošel malými okny silný záblesk světla. Byl jsem oslepen po dobu asi 30 sekund. Pak, asi 40 sekund po blesku, dorazil hlasitý zvuk a následovala náhlá změna tlaku vzduchu. Byli jsme si jisti, že někde došlo k obrovskému výbuchu, ale nevěděli jsme kde. Obloha se rychle plníla temnými mraky, a když jsem opustil továrnu na cestu domů, asi tři míle daleko, začalo mrholit. Byl to černý déšť. Když jsem přijel domů, moje bílá košile byla šedá. Moje babička pro mě rychle připravila koupel. Tato lázeň mě zřejmě zachránila od škodlivých účinků silného záření, které pravděpodobně existovaly v černém déšti.

Dne 15. srpna v rozhlasovém vysílání císař Hirohito vyhlásil bezpodmínečnou kapitulaci. To bylo poprvé, že většina japonských občanů slyšela hlas císaře. Myslím, že mezi lidmi byl všeobecný pocit úlevy, ale také strach o nejisté budoucnosti. Uběhlo mnoho let, než jsme měli podrobné informace o atomové bombě, která byla použita v Hirošimě a Nagasaki. Bomba v Nagasaki byl jiný typ, mnohem silnější než bomba v Hirošimě. I když použití bomb v Hirošimě bylo ospravedlnitelné, aby se ukončila válka, bomba použitá na Nagasaki o tři dny později byla vlastně test nové zbraně. To nemůže být nikdy dostatečně odůvodněno.

Můj zájem o chemické experimenty propukl velmi brzy, ale kvůli omezenému vybavení jsem se zaměřil na anorganické iontové reakce. Studoval jsem podmínky oddělování složek směsi v detailu. Později jsem začal zkoumat vlastnosti luteinu a luciferázy na rodu Cypridina, což je malý korýš vyskytující se běžné v mělkých pobřežních vodách Japonska, a který vyzařuje světlo s organickou sloučeninou názvem luciferin a enzym, luciferázy.

Luciferin je velmi nestabilní a v přítomnosti kyslíku se rychle rozkládá. V té době byla jediným způsobem, jak získat čistou látku, krystalizace. Trvalo mi deset měsíců, než jsem získal čistý extrakt luciferinu. Když se mi to konečně podařilo, byl jsem tak šťastný, že jsem nemohl tři dny spát.

Dnes je luciferin (GFP) široce používán jako fluorescenční marker bílkovinných molekul a buněk a je základním nástrojem pro studium biologie, fyziologie a lékařství. GFP byl použit i v jiných oblastech, jako je například detekce kadmia, zinku, a výbušné výpary a TNT. Rozsah použití fluorescenčních bílkovin je nepředstavitelné.