| V roce 2004 mu byla Nobelova cena udělena (společně s Avramem Hershkem a Irwinem Rosem)
za objev rozkladu bílkovin iniciovaného ubikvitinem.
*říjen 1947, Haifa, Izrael
Aaron Ciechanover
Narodil jsem se v Haifě, přístavním městě v severní části Izraele, v říjnu 1947,
jeden měsíc před tím, kdy byl Izrael uznán Organizací spojených národů (OSN) jako nezávislý stát.
Můj otec byl úředník v advokátní kanceláři (později - společně s mým bratrem -
vystudoval práva a stal právníkem), a moje matka byla v domácnosti a učitelka angličtiny.
Moji rodiče se snažili o to, aby jejich děti obdržely vynikající všeobecné vzdělání. Můj otec
mluvil plynně několika jazyky, hebrejsky, polsky, arabsky, francouzsky, anglicky, německy a jidiš,
a chtěl, abych získat jeho velkou lásku ke knihám.
Od počátku jsem měl silnou náklonnost k biologii, i když tento můj zájem nabíral různé směry.
První mikroskop mi můj bratr koupil při své cestě do Anglie, když mi bylo 11 let. S tímto mikroskopem
jsem objevil buňky (v tenké slupce cibule) a udělal první experiment s osmózou, když jsem sledoval
změnu v objemu buněk po ponoření do solných roztoků o různé koncentraci.
Po několika letech amatérského flirtování s biologií jsem se rozhodl pro studium biologie. Nejprve
na střední škole, později i na vysoké škole (1959-1965). Svou největší zálibu jsem našel v biochemii.
Setkal jsem se s mladým talentovaným biochemikem Dr. Avranem Herško, který právě dokončil svoji
post-doktorandskou odbornou přípravu na University of California v San Francisku a byl přijat
děkanem a zakladatelem nově založené lékařské fakulty na Technion v Haifě, a v říjnu 1972 jsme
zahájili více než tři desetiletí trvající společnou cestu. Zabývali jsme se studiem tyrosinu
aminotransferázy (TAT) ATP-dependentní proteolytické dráhy. Objevili jsme, že degradace enzymu
TAT v buňkách vyžaduje energii. To bylo potvrzení předchozích zjištění Simpsona, který publikoval
na počátku roku 1950, že degradace celé populace buněčné bílkoviny v játrech vyžaduje energii.
Přesto mechanismus tohoto děje zůstal neprozkoumaný. Rovněž jsme analyzovali účinek séra
na syntézu fosfolipidů. Předpokládali jsme, že po podání séra musí buněčné membrány projít zásadní
změnou, které se budou odrážet v fosfolipidovém metabolismu. Skutečně, jak jsme zjistili, tomu tak bylo.
V listopadu 1976, po mém propuštění z národní vojenské služby a dvouměsíční cestě napříč USA,
jsem začal postgraduální studium s Avranem Herško. V té době se jeho skupina zaměřila především
na studium intracelulární proteolýzy. Podařilo se nám prozkoumat ubiquitin systém.
|