* 1943 Mexico City, Mexiko

M. Molina studoval fyzikální chemii na Kalifornské univerzitě v Berkeley, po skončení studia získal místo asistenta ve skupině prof. Rowlanda na Kalifornské univerzitě v Irvine. Po získání profesorského titulu působil na Kalifornské technice. Je členem Národní akademie věd USA. V současné době pracuje v oddělení „Vědy země, atmosféry a planet“ na Massachusettské technice v Cambridge.

Již v roce 1972 upoutaly pozornost F. S. Rowlanda práce anglického vědce Jamese Lavelocka. Tento chemik vyvinul vysoce citlivé zařízení na měření organických plynů a detekoval jím přítomnost freonu CFC-11 v atmosféře. Přestože Rowlandův zájem byl v této době zaměřen na radiochemii, požádal Komisi pro atomovou energii o podporu projektu zjišťování růstu obsahu halogenovaných uhlovodíků v atmosféře.

Rowland nabídl spolupráci Molinovi, který se v té době zabýval chemickými lasery. Oba se pak domluvili na problematice zkoumání atmosféry. Oba vědci v roce 1974 přesně popsali ovlivnění ozonové vrstvy freonovými plyny.

Dle své teorie chemicky inertní freony pronikají až do ozonosféry, kde jsou vystaveni intenzivnímu ultrafialovému záření. Působením tohoto záření dochází k rozkladu chlorovaných uhlovodíků až na elementární chlor, který přispívá ke snižování obsahu ozonu.

Molina s Rowlandem vypočetli, že molekuly freonu mohou setrvávat v atmosféře více než půl století. Uvědomili si, jaké následky pro lidstvo by neustále rostoucí produkce těchto látek mohla mít. A proto od této chvíle věnovali velké úsilí tomu, aby byla omezena produkce freonů poškozujících ozón.

Od této doby se provádí dlouhodobé, pravidelné sledování úrovně stratosférického ozonu. Tato měření se provádějí buď ze zemského povrchu, či ze satelitů, a od roku 1978 pokrývají plochu celé Země.

Díky této průkopnické práci Moliny, Rowlanda a dalších je již zřejmé, že úbytky ozonu jsou z podstatné části způsobeny reakcí s rozkladnými produkty látek, které se dostávají do atmosféry lidskou činností.