Rakousko, od roku 1957 USA

Myslím, že nejsem prvním nositelem Nobelovy ceny, který se při příležitosti obdržení této ceny diví, jak během průběhu historie a osobního života přišel až do tohoto bodu.

Brouzdal jsem v předchozích dílech "Les Prix Nobel", a vím, že tam jsou mnozí, jejichž osudy a objevy byly předzvěstí řady událostí v mém životě.

Nyní, když je mi 75 let, vidím svůj život, který mě přivedl až k tomuto bodu: vysloužilý profesor teoretické fyziky na University of California, stále obdivující fyziku, resp. chemickou fyziku. Během 2. světové války jsem měl štěstí, že jsem se dostal na program aplikované matematiky v Torontu. V roce 1945-6, po mém propuštění z armády, jsem chtěl dokončit svoje studia, ale moji učitelé moudře trvali na tom, že nemám zůstat v Torontu na doktorátu.

Nebylo lehké získat finanční prostředky na studium, ale podařilo se mi obdržet stipendium na Harvardu. Zde se brzy stala centrem mého profesního života fyzika pevných látek.

Nyní, ve věku již téměř 76 let, se mohu nesmírně těšit z dalšího pokroku mých mladších kolegů a také ze spolupráce s nimi.

Při pohledu zpět se cítím velmi šťastný, že jsem měl malou roli ve velkém dramatu vědeckého pokroku, a nejvíce jsem vděčný všem, včetně rodinných příslušníků, rodičům, učitelům, kolegům, studentům a spolupracovníkům všech věkových kategorií, kteří spolu se mnou tvořili celou mozaiku mého života.