Alan Heeger

Alan Heeger

V roce 2000 mu byla Nobelova cena udělena (spolu s Alanem G. MacDiarmidem a Hideki Shirakawou) za jejich objev a vývoj vodivých polymerů.

* 22. 1. 1936, Iowa, USA

Narodil jsem se v zimě v Sioux City v Iowě 22. ledna 1936. Rodina Heeger přišla do Sioux City (Iowa) z Ruska jako židovští přistěhovalci v roce 1904, kdy můj otec byl malý chlapec (ve věku 4 roky). Moje matka se narodila v Omaze v Nebrasce, byla první z generace dětí židovských přistěhovalců. Moje matka a otec byli oddáni uprostřed Velké hospodářské krize. Své první roky jsem strávil v Akronu (Iowa), přibližně 35 km od Sioux City.

Můj otec zemřel, když mi bylo devět let, a to ve stejný den, kdy zemřel také Franklin Roosevelt. Po otcově smrti jsme se přestěhovali do Omahy, aby tak moje matka mohla být blíže své rodině. Jedna z mých nejranějších vzpomínek, dlouho předtím než zemřel můj otec, je, když mi moje matka řekla, že je důležité mít vysokoškolské vzdělání. Bylo mi vždycky jasné, že je moje povinnost jít na vysokou školu. Před mou generací nikdo z obou stran mé rodiny, neměl vzdělání, které by překračovalo vysokou školu. Já a můj bratr jsme byli první v naší rodině, kdo získal titul PhD.

Začínal jsem na University of Nebraska, nejprve jako technický inženýr. Později jsem se ale začal zaměřovat na fyziku a na chemii. Začínal jsem s experimentálním studiem magnetických nečistot v kovech. V roce 1992 Serdar Saricifici objevil ultrarychlé foto-indukované přenosy elektronů z polovodivých polymerů na akceptory. Tento objev vedl k vývoji polymerních fotodetektorů a fotovoltaických článků, které nabízejí příslib pro použití v nejrůznějších aplikacích.

V roce 1996 byl učiněn objev zesílené spontánní emise a laserování a otevřel se tak ještě další potenciálně důležitý směr, který se dále rozvíjí. Nic z toho by nemohlo být dosaženo bez tvrdé práce, odhodlání a kreativity studentů a doktorandů, s nimiž jsem měl to potěšení pracovat za posledních čtyřicet let. Děkuji jim všem.

Mám rád život vědce, zatímco ale sdílím běžné dny, ať už jsou vzrušující nebo přinášejí zklamání, s Ruth. Ona také statečně snáší mé výstřelky za více než čtyřicet let. Podařilo se nám založit akademickou dynastii, naši dva synové jsou oba akademici. Peter je profesor a lékař, který dělá výzkum na imunologii na Case Western Reserve University. David je profesorem a neurovědcem na Stanford University, kde studuje lidské vidění. Měl jsem velkou radost ze spolupráce a publikování článků s oběma svými syny.

Teď už se těším ze svých čtyř vnoučat. Ze všech blahopřání, které jsem obdržel při přebírání Nobelovy ceny, jsem měl největší radost z jejich hrdosti na svého dědečka.


Fotogalerie



[ ZpětZpět na úvodní stranuWebmaster ]