* 30. 11. 1915 Saskatoon, Kanada

H. Taube začínal jako docent na chicagské univerzitě a později působí jako profesor na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.

Taube se od začátku své vědecké práce zabýval vztahem mezi strukturou komplexních sloučenin a rychlostí jejich substitučních reakcí. Analýzou v tehdejší době dostupného materiálu zjistil, že komplexy některých kovů podléhají substituční reakci velmi rychle, jiné pomalu, a to nezávisle na povaze koordinační sféry (tj. několik molekul či nekovových iontů vázaných na atom kovu).

Na základě tohoto poznatku rozdělil komplexy na substitučně labilní (podléhající rychlé substituci) a substitučně inertní (podléhající pomalé substituci) a ukázal, jak labilita či inertnost souvisí s elektronovou strukturou centrálního atomu.

Později se Taube soustředil na reakce přenosu elektronu, tj. reakce dvou různých komplexů, při nichž dochází ke změně formálního mocenství centrálních atomů. Taube tyto reakce experimentálně sledoval, zejména však reakce komplexů dvojmocného chrómu a to aqvakomplexy a dipyridylové komplexy s komplexy trojmocného chromu. Tyto reakce rozdělil do dvou skupin, podle mechanismu interakce obou reaktant, a to na vněsférní reakce a můstkové reakce. U první skupiny předpokládal, že přenos elektronu probíhá bez přímé účasti koordinační sféry, pouhým přeskokem mezi oběma částicemi. U druhé skupiny předpokládal, že v aktivovaném komplexu jednu složku koordinační sféry sdílejí oba atomy, tj. že se vytváří můstek mezi oběma centry, který zprostředkuje přenos elektronu.

Mnoho škol se od tohoto výzkumu zabývá měřením mnoha dalších reakcí a vždy dochází ke stejnému závěru. Reakce probíhá vněsférním nebo vnitrosférním mechanismem. Tyto práce ukazují, že pravý vněsférní mechanismus je velmi vzácný a vnitrosférní reakce mají několik podskupin. Stále platné je však rozdělení Taubeho na procesy, kdy dva atomy kovu sdílejí v aktivovaném komplexu tutéž část koordinační sféry, a na procesy, kdy toto sdílení není prokazatelné. Tyto výsledky tedy potvrzují Taubeho obrovskou intuici a schopnost generalizace, která vedla ke dvěma novým kategoriím v chemické kinetice.