Polanyi

John Charles Polanyi (Kanaďan)

V roce 1986 byla J. CH. Polanyiovi (společně s Y. T. Leeem a D. R. Hersbachem) udělena Nobelova cena za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění jejich základních zákonitostí na molekulové úrovni.

* 23. 1. 1929 Berlín, Německo

Otec Johna Charlese Polanyie, Michael byl profesorem fyzikální chemie na Ústavu císaře Viléma pro fyzikální chemii. Rodina se však brzy přestěhovala do Anglie a zde John Polanyi studoval na univerzitě v Manchestru. Většina jeho vědecké kariéry je však spojena s působením na univerzitě v Torontu.

Hlavní význam měly práce o infračervené emisi produktu elementárních chemických reakcí ve velmi zředěných plynech (tzv. metoda zadržené relaxace), které přinesly podrobné informace o obsazení vibračních a rotačních hladin produktů. Tyto výsledky se staly podkladem rozsáhlých teoretických prací o souvislostech mezi průběhem elementární reakce a charakterem vzájemných interakcí mezi reagujícími částicemi během srážky. Výpočtem trajektorií částic na modelových hyperplochách ukázal J. C. Polanyi rozhodující vliv tvaru hyperplochy a polohy energetické bariéry na to, jaká forma energie je při překonávání této bariéry účinná. Výsledkem tohoto výzkumu byl soubor obecných zákonitostí, které v současné době umožňují předvídat průběh elementárních chemických reakcí.

Tito tři badatelé přispěli zásadním způsobem k rozvoji chemické dynamiky, nové disciplíny na pomezí chemie a fyziky. Chemická dynamika se zabývá výzkumem elementárních chemických reakcí na úrovni srážek jednotlivých molekul, mikroskopickými srážkovými mechanismy procesů a otázkami přeměny energie v různé formě v takovýchto elementárních aktech.

Chemická dynamika usiluje o provedení chemické reakce tím ideálním způsobem, jaký si chemici vždy přáli: dvěma reagujícím molekulám v daném kvantovém stavu udělíme určitou rychlost, necháme je srazit pod určitým úhlem, případně s určitou orientací a pak zaznamenáme úhel, rychlost a kvantový stav vzniklých produktů ve stavu zrodu. To je princip experimentů nazvaných dle D. R. Herschbacha „chemií za podmínek jediné srážky“. Ačkoliv se koncepce tohoto přístupu zdá velice jednoduchá, cesta k uskutečnění je velmi složitá.

Na závěr můžeme říci, že význam všech tří badatelů není jen v jejich vědeckém díle a jeho obecném významu pro chemii, ale také v tom, že vytvořili světově významná badatelská centra a vychovali mnoho desítek mladších kolegů.


Fotogalerie



[ ZpětZpět na úvodní stranuWebmaster ]