* 11. 8. 1926 Johannesburgu, Jihoafrická republika

A. Klug studoval na univerzitách ve Witwatersrandu a v Kapském Městě fyzikální chemii. V roce 1949 odešel do Anglie postgraduálně studovat na univerzitu v Cambridgi. V roce 1953 odešel do Krystalografické laboratoře fyzikálního oddělení Birbeckovy koleje jako spolupracovník Rosalindy Franklinové. V roce 1958 se stal ředitelem projektu pro výzkum virů. V roce 1962 se vrátil do Cambridge do slavné laboratoře molekulární biologie Britské lékařské výzkumné rady.

Zpočátku se Klug zabýval krystalografickým přístupem ke studiu kulových a spirálových virů. Podílel se na vypracování modelu viru tabákové mozaiky. Koncem 50. let vznikla Klugova teoretická krystalografická práce o rozptylu X paprsků na spirálních strukturách.

Počátkem 60. let ve spolupráci s dr. D. Casparem A. Klug formuloval na principu (kvazi-) ekvivalence fyzikální podstatu stavby jednoduchých, samoseskupujících struktur. Klug s Casparem vymezili dvě teoretické možnosti ukrytí vlákna nukleové kyseliny v kapsidě viru. Kapsida musí mít proteinové podjednotky uspořádány buď spirálně nebo musí tyto podjednotky vymezovat uzavřený prostor a být uspořádány s kubickou symetrií.

Na přelomu 50. a 60. let dochází ke kvalitativnímu skoku elektronové mikroskopie v biologii, je zavedena metoda negativního barvení, která se jeví jako ideální pro zviditelnění samoseskupujících se struktur. Pro jejich elektronovou mikroskopickou analýzu přivedl Klug na pomoc principy rentgenové strukturní analýzy. Klug vyvinul metody optické a digitální difrakce a filtrace a trojrozměrné digitální rekonstrukce spočívající na analýze elektronově mikroskopického obrazu.

Díky těmto metodám získala chemie strukturní informace o celé řadě biologických objektů, virů, buněčných stěn a membrán, bičíků, mikrotubulů a komplexních nukleoproteinů.