* 18. 7. 1937 Zloczona, Polsko

R. Hoffmann odešel v roce 1946 do USA, kde vystudoval Harvardovu univerzitu, na které obhájil doktorát v oboru chemická fyzika. Od roku 1965 působí jako profesor.

Svoji vědeckou dráhu zahájil pod vedením W. N. Lipscomba studiem teorií molekulových orbitalů u polyhedrálních molekul, především u hydridů bóru.

Od roku 1962 se zabýval teorií reakcí organických sloučenin, která vyústila ve společné práci s R. B. Woodwardem. Roald Hoffmann byl žákem R. B. Woodwarda a společně formulovali princip zachování orbitalové symetrie. Podle této teorie jsou symetrické vlastnosti molekulových orbitalů, společné pro výchozí a konečný stav chemické přeměny, během celé reakční cesty zachovány. Takové přechodové stavy, které odporují tomuto principu, budou mít vysokou energii a v reakci se neuplatní.

Woodwardova-Hoffmannova pravidla zaznamenala obrovský úspěch. Předpovědi průběhu reakcí se staly běžné ve všech laboratořích světa. Experimentální chemici mohli na základě jednoduchých pravidel rozhodnout, například zda reakce vyžaduje zahřívání či zda se musí vzorek osvítit, aby připravili požadovanou látku.

Nobelova cena v roce 1981 za tyto společné publikace patří Roaldu Hoffmannovi, ten však zdůrazňuje, že o čest za získání této Nobelovy ceny se s R. B. Woodwardem dělí.