* 14. 7. 1921

+ 1997

G. Wilkinson studoval chemii na Imerial College v Londýně. V roce 1951 působil jako mimořádný profesor na Harvardské univerzitě a v roce 1956 jako profesor anorganické chemie na Imperial College v Londýně.

Po absolvování chemie na Imperial College v Londýně odjel v roce 1943 do Kanady, kde se v rámci amerického atomového výzkumu tři roky zabýval studiem dělení radioaktivních izotopů.

Po skončení války přešel do radiační laboratoře Kalifornské univerzity v Berkeley, kde se podílel v týmu G. T. Seaborga na přípravě izotopů vznikajících při štěpných reakcích těžkých kovů.

Od roku 1950 studuje chemii komplexních sloučenin, ale do podvědomí široké veřejnosti vstoupil prof. Wilkinson nejen jako autor velkého počtu prací věnovaných studiu cyklopentadienylových komplexů přechodných kovů, struktury a vlastností komplexních hydridů pomocí moderních spektrálních metod, ale i jako spoluautor úspěšné učebnice anorganické chemie, která vyšla i v českém překladu.

Dále se Wilkinson věnoval studiu koordinačních sloučenin z hlediska homogenní katalýzy, objevil vysoce účinný trifenylfosfinový komplex rhodia, který je znám jako „Wilkinsonův katalyzátor“.

V roce 1973 byla G. Wilkinsonovi a E. O. Fischerovi udělena Nobelova cena za výzkum v oblasti chemie organometalických sloučenin sendvičové struktury, což jsou sloučeniny komplexního charakteru, v nichž je centrální atom kovu vázán tak zvanou pí-vazbou k molekulám majícím pro tuto vazbu vhodné elektronové funkce.

Název sendvičové komplexy plně vystihuje způsob strukturního uspořádání těchto sloučenin, například dibenzenchrom, jeden z prvních známých sendvičů, má centrální atom kovu obložen dvěma navzájem paralelně umístěnými benzenovými kruhy.

Tato koncepce pí-komplexů se uplatnila při řešení teorie chemické vazby a reaktivity, při modelování některých biochemických procesů a chemické syntéze. Důležitá je i úloha, kterou mají pí-komplexy přechodných kovů jako meziprodukty mnoha důležitých výrobních postupů v chemickém průmyslu.