* 9. 12. 1919

Základní studium ukončil W. Lipscomb v roce 1941 na kentuckské univerzitě a hodnosti PhDr. dosáhl v roce 1946 na Kalifornském technologickém ústavu. Od roku 1950 působil jako mimořádný a od roku 1954 jako řádný profesor na minnesotské univerzitě. V roce 1959 se stal profesorem Harvardovy univerzity. Získal řadu uznání a cen, např. Harrisonovu Howeovu cenu v roce 1958 a Debyovu cenu v roce 1972.

Jméno profesora W. Lipscomba je spjato s oblastí rentgenové strukturní analýzy, které se věnoval po stránce metodické i teoretické. Určil strukturu desítek boranů a jejich derivátů, ale také složitých biologických látek, včetně enzymů.

Jeho práce z oblasti strukturní analýzy, nukleární magnetické rezonance a teorie chemické vazby v boranech se dají počítat na stovky. V nejznámější knize W. N. Lipscomba „The Boron Hydrides“, je topologická teorie vyložena v celku s uvedením základních fakt a postulátů a jejich důsledků pro stavbu sloučenin boru, jejich fyzikální vlastnosti a základní rysy jejich chemické reaktivity.

Svými pracemi v oblasti sloučenin boru s vodíkem, vytvořil W. Lipscomb první racionální teorii sloučenin boru, odhalil základní příčiny unikátní stavby molekul boranů a heteroboranových analog a také podstatu vazebných poměrů v takových molekulách. Základem je koncepce třístředové vazby, ve které tři skeletální atomy sdílejí jeden elektronový pár.

Tato topologická teorie má pro chemii sloučeni boru stejný význam, jako měla strukturní nauka pro organickou chemii. Všechny další práce z tohoto oboru byly již přímo či nepřímo ovlivněny Lipscombovými myšlenkami.