* 19. 6. 1909 Sterling, USA

+ 8. 9. 1985

Vysokoškolského vzdělání se P. J. Florymu dostalo na dvou univerzitách: Manchester College a Ohio State Univerzity. Pracoval u firmy DuPont Wilmington, kde se zabýval výzkumem syntetických vláken, kaučuku a jiných polymerů. Dále pracoval na univerzitě v Cincinnati a u Standard Oil Development Co. Byl profesorem chemie na Cornellově univerzitě v Ithace a působil jako vedoucí výzkumu na Mellonově ústavu v Pittsburghu. Profesorem chemie byl také na univerzitě ve Stanfordu v Californii.

Vědecké dílo P. J. Floryho prostupuje celou fyzikální chemií polymerů. Mnohé fyzikální pojmy, rovnice i teorie nesou Floryho jméno: Floryho distribuce molekulových vah, Floryho-Hugginsova rovnice pro volnou energii míšení, Floryho viskozitní konstanta, Floryho-Mandelkernův invariant atd.

Zcela zásadní je příspěvek Floryho k termodynamice polymerních roztoků. V roce 1942 uveřejnil rovnici pro směšovací volnou energii roztoků polymerů, která se stala základním kamenem oboru.

Formuloval teorii separace v amorfní soustavě polymer-kapalina a odvodil rovnice pro závislost teploty tání krystalického polymeru na molekulové váze, na složení kopolymeru a na obsahu zřeďovadla.

Vydal řadu významných publikací, mezi které patří „Statistická mechanika řetězových molekul,“ která je důležitým příspěvkem k moderní konformační a konfigurační statistice lineárních polymerů.

Za svou vědeckou práci, jíž obohatil tolik disciplín makromolekulární vědy, získal Flory celou řadu vyznamenání a poct. Nobelova cena za rok 1974 je pak jejich logickým vyvrcholením, jakož i zaslouženým uznáním obrovského přínosu jeho díla makromolekulární vědě i lidskému poznání.