* 10. 11. 1918 Mnichov, Německo

E. O. Fischer vystudoval Vysokou školu technickou v Mnichově, kterou ukončil až v roce 1949 po propuštění z amerického válečného zajetí. Byl asistentem prof. Hiebera, v roce 1959 byl jmenován řádným profesorem na univerzitě v Mnichově a v roce 1964 stanul v čele anorganického ústavu při Vysoké škole technické v Mnichově.

Fischer se společně se svými spolupracovníky zabýval studiem komplexů kovů s cyklopentadienem a indenem, ?-komplexů kovů s benzoidními aromáty a olefinových komplexů přechodných kovů.

Dále se Fischer zabýval studiem karbonylových komplexů přechodných kovů s karbenovými ligandy.

V roce 1973 byla G. Wilkinsonovi a E. O. Fischerovi udělena Nobelova cena za výzkum v oblasti chemie organometalických sloučenin sendvičové struktury, což jsou sloučeniny komplexního charakteru, v nichž je centrální atom kovu vázán tak zvanou pí-vazbou k molekulám majícím pro tuto vazbu vhodné elektronové funkce.

Název sendvičové komplexy plně vystihuje způsob strukturního uspořádání těchto sloučenin, například dibenzenchrom, jeden z prvních známých sendvičů, má centrální atom kovu obložen dvěma navzájem paralelně umístěnými benzenovými kruhy.

Tato koncepce pí-komplexů se uplatnila při řešení teorie chemické vazby a reaktivity, při modelování některých biochemických procesů a chemické syntéze. Důležitá je i úloha, kterou mají pí-komplexy přechodných kovů jako meziprodukty mnoha důležitých výrobních postupů v chemickém průmyslu.