* 19. 5. 1914 Vídeň, Rakousko

M. F. Perutz byl studentem práv a pak měl převzít textilní továrnu svého otce. Zlákala ho však chemie a proto odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval anorganickou analýzu, později také biochemii a organickou chemii. V roce 1936 pracoval v Cavendishově ústavu v Cambridgi u F. G. Hopkinse a J. D. Bernala. Později se stal vedoucím oddělení molekulové biologie v Britské radě pro lékařský výzkum a dále ředitelem Ústavu molekulární biologie a univerzitním profesorem.

Ve své vědecké činnosti se M. F. Perutz věnoval výzkumu bílkovin a z nich ho zaujal především hemoglobin. Nejdříve se snažil jeho strukturu prozkoumat pomocí metody ohybu rentgenových paprsků při přechodu krystaly, ale spirálové uspořádání atomů v bílkovinách způsobovalo vznik nejasných snímků.

V roce 1955 však přišel tento anglický vědec společně se svým spolupracovníkem Kendewem zkoumajícím myoglobin na myšlenku zkoumat místo těchto čistých látek jejich sloučeniny se rtutí a stříbrem. Ukázalo se, že tento nápad byl výborný, a tak se oběma vědcům podařilo rozřešit prostorové uspořádání hemoglobinu i myoglobinu. Zdárného výsledku se vědcům dostalo díky snadnější identifikaci atomů těžkých kovů na rentgenových snímcích.

Tento objev byl pro vědu velmi významný, neboť hemoglobin hraje důležitou roli v životních procesech organismu.