* 6. 9. 1906

+ 2. 10. 1987

Tento vědec je pozoruhodný ze dvou pohledů. Jak již bylo uvedeno je to Argentinec, pochází tedy z Latinské Ameriky, kde dosud dostávali Nobelovu cenu spisovatelé, nikoli však přírodovědci. Druhá Leloirova zvláštnost spočívá v tom, že byl soukromým vědcem. Pracoval ve své vile na předměstí Buenos Aires, a to ne právě v ideálních podmínkách pro laboratorní práci. Prostředky pro svoji vědeckou činnost si obstarával z vlastních zdrojů a z části z podpory mecenáše, podle nějž byla jeho laboratoř nazvána Fundación Campomar.

Leloirova práce vychází z vysvětlení funkce fosforylázy, za niž dostali Nobelovu cenu v roce 1947 C. F. a G. T Cori a B. A. Houssay. Fotoforyláza je enzym, který se účastní odbourávání řetězce polysacharidu (škrobu, glykogenu apod.) za přítomnosti kyseliny fosforečné. Produktem tohoto odbourávání je fosfát glukózy.

Leloir se zabýval opačným procesem, totiž výstavbou polysacharidového řetězce glykogenu z molekul glukózy. Ukázal, že navázání další glukózy ke glykogenovému řetězci se děje v biologických podmínkách přenosem z uridinfosfátglukózy.

Tato práce, která ukázala obecnou důležitost sloučenin cukrů s uridinovými nukleotidy, měla zásadní význam pro vysvětlení biosyntézy polysacharidů.