* 8. 4. 1911 St. Paulo, USA

+ 1997

M. Calvin pocházel z rodiny ruských emigrantů, studoval na Vysoké škole báňské a technologické v Michiganu, kde také získal doktorát. Působil na univerzitách v Manchesteru a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Od roku 1946 pracoval jako vedoucí biochemického oddělení Lawrencova ústavu.

Přestože se M. Calvin zabýval studiem řady chemických problémů např. fotochemickou a fotoelektrickou reakcí porfinů a halogenů, největší úspěch dosáhl ve výzkumu fotosyntetické asimilace.

Dnes už je známo, že fotosyntéza je složena ze dvou fází. První fázi tvoří absorpce světelné energie v chloroplastech. Druhou fázi dělíme na tři stupně: fotosyntetická fosforylace, fotolytický rozklad vody a fixace oxidu uhličitého.

Tento poslední stupeň objasnil M. Calvin, který zjistil, že oxid uhličitý se naváže na molekulu ribulózového difosfátu a dochází ke vzniku kyseliny 3-fosfoglycerové a 3-fosfoglycealdehydu. Takto vzniklá část sloučeniny se přemění dalšími reakcemi na cukry, tuky, bílkoviny, tj. stálé produkty fotosyntézy. Zbývající část je použita k obnovení ribulózového difosfátu, na který se znovu naváže oxid uhličitý.

Calvin svým výzkumem objevil mechanismus asimilace oxidu uhličitého, a dále zjistil, že při tomto procesu vzniká deset meziproduktů a reakci katalyzuje jedenáct různých enzymů.

Nobelova cena za objasnění fotosyntézy byla tak udělena již po třetí, poprvé to bylo Willstätterovi za výzkumy barviva chlorofylu a podruhé H. Fischerovi za určení jeho struktury.