* 15. 4. 1896 Saratov, Rusko

+ 28. 9. 1986

N. N. Semjonov studoval chemii a fyziku na univerzitě v Petrohradu. Později pracoval v Leningradském fyzikálně-technickém institutu a pak se stal ředitelem Institutu fyzikální chemie Akademie věd SSSR. Na univerzitě v Moskvě působil jako profesor od roku 1944. Byl členem Akademie věd Sovětského svazu, Národní akademie věd Spojených států a Československé akademie věd.

Semjonovy první vědecké práce se zabývaly molekulární fyzikou, elektronovými jevy, teorií tepelného průřezu dielektrika atd. Vytvořil také teorii tepelného výbuchu plynných směsí, podle které je příčinou výbuchu narušení tepelné rovnováhy při průběhu reakce. Na základě této teorie bylo později rozpracováno učení o detonaci a o hoření výbušných látek.

Hlavní význam však mají Sejmonovy práce o řetězových chemických reakcích, zejména rozvětveného typu. Podle této teorie má každá řetězová reakce tři fáze: vznik reakce, iniciaci a vznik primárních volných radikálů. Tyto reakce vyžadují velké množství energie a je možné je urychlit látkami tvořícími volný radikál nebo katalyzátory. Pokud se vytvoří více radikálů, než do reakce vstoupilo, může nastat nepřetržitá rozvětvená reakce neboli výbuch.

Myšlenky tohoto ruského vědce mají velký praktický význam například v raketové technice a všude, kde probíhají výbušné procesy a spalování.