* 17. 12. 1908 Grand Valley, USA

+ 1980

Po úspěšném ukončení studia na univerzitě v Berkeley, působil Libby také na univerzitách v Syracuse, v Dublinu, Berkeley, Princetonu, v New Yorku a Los Angeles.

Podnětem pro výzkum W. F. Libbyho byl objev týkající se radioaktivního izotopu uhlíku s hmotnostním číslem 14. V roce 1939 bylo zjištěno, že neutrony uvolňující se vlivem kosmického záření narážejí na atomová jádra dusíku a ten se mění v radioizotop uhlíku 14C.

Tento radiouhlík se z atmosféry dostává do biosféry a pak do litosféry. Tento radioizotop se hned při svém vzniku oxiduje na oxid uhličitý. V procesu asimilace se radiouhlík s přírodním uhlíkem dostane ze vzduchu do rostlin a z nich do organismu zvířat a lidí. Odumřením rostlin či zahynutím živočichů se množství radiouhlíku v nich nashromážděného nemění, jen pokračuje v procesu radioaktivního rozpadu. Poločas rozpadu 14C je 5568 let.

Libby dokázal, že na základě měření radioaktivity radiouhlíku 14C lze přesně vypočítat dobu od smrti zkoumaného organismu do okamžiku měření.

V roce 1947 začal tento americký vědec provádět měření radioaktivity, aby mohl vypočítat věk archeologických nálezů. Můžeme říci, že metoda objevená Libbym měla obrovský vliv na nejrůznější oblasti lidské činnosti a setkala se s velkým zájmem veřejnosti.