* 20. 12. 1890 Praha, Česká republika

+ 27. 3. 1967 Praha, Česká republika

Jaroslav Heyrovský studoval na univerzitě v Londýně a doktorát získal v roce 1918 na Karlově univerzitě. Na této univerzitě také působil jako profesor. Založil Polarografický ústav ČSAV, který nese jeho jméno, stal se jeho ředitelem a vychoval v něm velký počet žáků známých doma i v zahraničí.

Svoje vědecké výzkumy začal provádět z podnětu profesora fyziky na Karlově univerzitě B. Kučery. Začal řešit anomálie na elektrokapilárních křivkách. Heyrovský zdokonalil metodu B. Kučery spočívající v tom, že se pomocí speciálních elektrod (rtuťové kapky a platinového drátku) dalo určit i nepatrné množství příměsí v roztoku.

Objevil nový způsob výzkumu elektrolytických dějů, spočívající v použití rtuťové kapkové elektrody ve spojení se srovnávací elektrodou a v měření průběhu intenzity elektrického proudu, který prochází elektrolyzovaným roztokem v závislosti na napětí. V roce 1925 se svým žákem M. Shikatem sestrojili přístroj, který automaticky zaznamenává křivky závislosti intenzity proudu a napětí, který nazvali polarograf. Od této doby se nová metoda nazývá polarografií.

Tato polarografická metoda se hodí ke kvantitativnímu stanovení velmi malých koncentrací různých látek, např. kovových iontů z jiných anorganických sloučenin nebo organických sloučenin.

Má také význam při analýze séra a tím i v lékařské diagnostice. Kromě toho má uplatnění jako důležitá metoda fyzikální chemie. Polarograficky se stanovují hodnoty difúzních koeficientů, rychlostní konstanty enormně rychlých chemických reakcí jako disociace kyselin nebo tvorby kovových komplexů, termodynamických veličin, konstant komplexity apod.

Objevem polarografie inspiroval tento vynikající český chemik řadu nových efektů jako vířivé zjevy na rtuťové elektrodě (polarografická maxima), nové elektrodové reakce, adsorpční zjevy na elektrodě atd.

Díky novému objevu celé odvětví fyzikální chemie, tzv. elektrochemie, ožilo. Je zajímavé, že o autorství různých fyzikálních metod v chemii se většinou dělí více vědců. Např. o potenciometrickou metodu se kromě A. Volty zasloužili také Nernst, Ostwald, Sorensen a Böttger. Polarografie patří k těm výjimkám, kdy je celý vědecký úsek svázán se jménem svého objevitele.

Jaroslav Heyrovský byl velice vytrvalým vědcem (v ústavu pracoval vždy dlouho do noci a chodil tam i v neděli). Stejnou vytrvalost a pracovní úsilí vyžadoval také od svých žáků. Světový úspěch polarografie se však nedostavil hned. Až do konce třicátých let byla polarografie v zahraničí málo používána, teprve kolem padesátého roku došlo k velkému rozmachu průmyslového použití této metody.