* 10. 8. 1902 Stockholm, Švédsko

+ 1971

Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Göteborgu, kde mladý Tiselius navštěvoval gymnázium a později zde studoval také na univerzitě. Na univerzitu v Uppsale, kde byl jeho otec profesorem matematiky, se Arne vrátil jako Svedbergův asistent. Později odešel do Spojených států, kde pracoval v Ústavu H. S. Taylora na univerzitě v Princetonu. Po návratu ze zahraničí pracoval Tiselius jako profesor a vedoucí katedry obecné a organické chemie na univerzitě v Uppsale. V roce 1938 mu na téže univerzitě byla vybudována katedra biochemie a později vlastní biochemický ústav.

Tento významný švédský přírodovědec se proslavil objevem metod, které známe jako elektroforéza a absorpční analýza. Tyto metody jsou důležité především pro oddělování látek v koloidním stavu. Takovými koloidními soustavami (velikosti částic - od dvou do deseti mikronu až do jednoho milimikronu) jsou bílkoviny, škrob, hormony, želatina atd.

Elektroforéza je založena na oddělování látek z koloidního roztoku pomocí elektrického pole vytvořeného stejnosměrným proudem o vysokém napětí. Tuto metodu rozpracoval Tiselius tak precizně, že mu umožnila oddělovat, identifikovat a čistit sloučeniny nacházející se v koloidním stavu v jakémkoli skupenství.

Pomocí druhé oddělovací metody absorpční analýzy Tiselius oddělil a prozkoumal různé aminokyseliny, polysacharidy, peptidy aj.

Tiselius byl uznávaným odborníkem nejen ve fyzikální chemii a biochemii, ale také ve fyzice a medicíně.