Leopold Růžička (Švýcar) |
![]() |
V roce 1939 byla L. Růžičkovi udělena Nobelova cena
za práce o polymethylenech a vyšších terpenech.
* 13. 9. 1887 Vukovar, Chorvatsko + 1976 L. Růžička se narodil v jugoslávském městečku v české rodině. Základní a středoškolské vzdělání získal v Osijeku, kam se jeho rodina přestěhovala po smrti otce. Po maturitě odešel do Německa, kde studoval v letech 1906 - 1910 na technice v Karlsruhe. Zde se stal asistentem Staudingera, který tam působil jako profesor. Se Staudingerem si velice dobře rozuměl, odešel s ním do Curychu, kde působil na tamní technice i univerzitě. V letech 1926 - 1929 působil Růžička na univerzitě v Utrechtu jako profesor organické chemie. Později se vrátil do Curychu, kde se stal profesorem na technice a ředitelem ústavu organické chemie. V roce 1939 získal švýcarské státní občanství. Jeho vědecká činnost začala izolací a určováním konstituce dalmatského prostředku proti hmyzu, látky z květu chryzantémy. Zabýval se analýzou a syntézou přírodních organických látek, např. terpenů, karotenů, dále studiem alicyklických sloučenin, vyšších terpenů a mnoha dalších. Později se zabýval studiem pohlavních hormonů. První syntézu mužských pohlavních hormonů androsteronu a testosteronu uskutečnil v letech 1934 - 1935. L. Růžička je pokládán za tvůrce nové, syntetické metody v organické chemii. |