* 11. 10. 1884 Goldschmiedeni, Polsko

+ 30. 3. 1949 Buenos Aires, Argentina

K. R. F. Bergius získal všechny potřebné znalosti o chemickotechnologických procesech v továrně svého otce, který byl jedním z prvních, kdo vyrobili chemicky čistý hliník.

Později studoval na univerzitě ve Vratislavi a pak pracoval v chemických podnicích v Lipsku, Berlíně a Karlsruhe. V roce 1911 se stal docentem na technice v Hanoveru. Stal se ředitelem chemického kombinátu I. G. Farben v Ludwigshafenu a později generálním ředitelem továrny v Badenu, továrny na výrobu anilinu a sody.

Na vědeckou dráhu Bergiuse měly vliv především výzkumy Haberovy a Boschovy, které ho podnítily k řešení problémů chemické rovnováhy při reakcích plynů.

V roce 1913 objevil hydrogenační účinek vodíku na uhlí a těžké oleje při vysokém tlaku. Tyto jeho objevy ho přivedly k rozpracování metody syntetické výroby kapalných uhlovodíků z uhlí a tím především k syntetické výrobě benzínu.

Celý proces spočívá v tom, že z práškového uhlí reakcí s vodíkem ve velkých tlakuvzdorných nádobách při tlaku 200 atmosfér a teplotě 450 °C za přítomnosti katalyzátorů vznikají kapalné uhlovodíky, jako těžké i lehké oleje, benzín, propan, butan a síra. Tento proces byl na počest svého objevitele označen berginizace.

Bergius se zabýval též řešením problému přeměny dřevní celulózy v cukr. Na tento problém ho přivedl nedostatek potravin během první světové války.

Společně s Boschem získal F. K. R. Bergius světového uznání za objev a rozpracování vysokotlaké metody, čímž výrazně ovlivnili vývoj průmyslové chemie.