* 7. 11. 1867 Varšava, Polsko

+ 4. 7. 1934 Sancellemoz, Francie

Otec M. Curie-Sklodowské byl gymnaziálním profesorem fyziky a matematiky a zřejmě ji inspiroval k tomu, aby také ona byla profesorkou a pomáhala tak utlačovanému polskému lidu. V Polsku v této době ženy nemohly studovat na univerzitě a proto Marie Sklodowská odchází studovat do Paříže. Zde se setkává se svým budoucím manželem Pierrem Curiem, který zcela změnil její plány.

Po jeho boku se stala jednou z nejvýznamnějších osobností vědy. Získala několik světových prvenství, jako první žena byla profesorkou na Sorbonně, jako první žena obdržela Nobelovu cenu a dodnes je jedinou dvojnásobnou laureátkou v oblasti vědy.

První Nobelova cena jí byla udělena za fyziku společně s H. A. Becquerelem a P. Curiem za výzkumy záření již v roce 1903.

Druhou Nobelovu cenu získala v roce 1911 za objev prvků rádia a polonia, jakož i za charakteristiku vlastností rádia a jeho izolaci v kovovém stavu, dále za výzkumy povahy tohoto prvku a jeho chemických sloučenin.

Marie Curie - Sklodowskou velice zaujal objev H. A. Becquerela záření uranových solí. Zabývala se tímto objevem a zjistila, že záření nezávisí na tom, v jaké sloučenině se uran nachází, ani na různých vnějších podmínkách, a nazvala uvedený jev radioaktivitou.

A právě zde se spojila vědecká práce manželů, v roce 1898 spolu objevili nový radioaktivní prvek - polonium - nazvaný podle Mariiny vlasti.

Za několik měsíců po tomto objevu spolu objevili další radioaktivní prvek - rádium. O existenci těchto dvou prvků však hovořilo pouze jejich radioaktivní záření a proto bylo nutno dokázat jejich existenci konkrétními sloučeninami.

Aby manželé získali jediný miligram chloridu radnatého, museli zpracovat v letech 1899 až 1902 osm tun uranové rudy z Jáchymova.

Po čtyřech letech těžké vědecké práce se podařilo Marii dokázat existenci rádia a určila i jeho atomovou váhu.

Od roku 1905 byla mimořádnou profesorkou fyziky na přírodovědecké fakultě a po tragického smrti manžela zaujala jeho místo na katedře fyziky.

V roce 1914 se stala ředitelkou Ústavu rádia tzv. pavilónu Curie, zde zdokonalovala metodu radioaktivního měření a vychovala řadu badatelů v nové vědní oblasti nazvané radiochemií.

Dá se říci, že za významné objevy radioaktivity však zaplatila krutou daň, onemocněla anémií, jejíž příčinou bylo právě záření.