* 5. 11. 1854 Carcassonne, Francie

+ 14. 8. 1941 Vichy, Francie

Přestože na pařížské škole École normale vynikal hlavně ve fyzice, od roku 1878 se stal P. Sabatier asistentem známého francouzského chemika M. P. Berthelota na Collége de France v Paříži. Později působil na univerzitě v Bordeaux a na univerzitě v Toulouse. Byl členem Francouzské akademie věd.

Mezi nejvýznamnější Sabatierovy práce patřily výzkumy v oblasti katalytické hydrogenace organických sloučenin pomocí rozptýlených práškových kovů, především niklu jako katalyzátoru.

Sabatierova metoda obohacování vodíkem se uplatnila hlavně ve výrobě margarínu.

V roce 1913 publikoval dílo „Katalýza v organické chemii,“ které bylo později vydáno v mnoha jazycích.

Sabatierovy práce týkající se hydrogenace umožnily další rozvoj chemie a pomohly i dalším vědcům tohoto oboru, např. Bergiuse přivedly k výrobě syntetického benzínu z uhlí.