* 25. 6. 1864 Briesen, Německo

+ 18. 11. 1941 Bad Muskau, Německo

Nernst pocházel z rodiny soudce, studoval chemii, fyziku a matematiku na univerzitách v Curychu, Berlíně, Štýrském Hradci a Würzburku. Od roku 1887 pracoval u Ostwalda na univerzitě v Lipsku, kde také habilitoval. Působil na univerzitě v Göttingen, byl profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Mnichově jako nástupce L. Boltzmanna, profesorem a vedoucím ústavu technické fyziky v Charlottenburku.

Nernst se zabýval studiem roztoků elektrolytů, navázal na poznatky Arrhenia. Objevil zákon, podle nějž se zjišťuje, v jakém poměru se rozdělí látky ve dvou navzájem nemísitelných kapalinách.

Tento zákon je nazván Nernstův rozdělovací zákon a zní takto: „Poměr aktivit látky rozpuštěné ve dvou nemísitelných kapalinách je při stejné teplotě konstantní.“

Rozpracoval difúzní teorii kinetiky heterogenních chemických reakcí, které probíhají na hranici fází.

Největší význam však měly Nernstovy práce v oblasti nízkých teplot. V roce 1906 Nernst formuloval třetí hlavní větu termodynamiky, která nám říká, že entropie chemicky stejnorodého tělesa se v blízkosti absolutní nuly blíží nulové hodnotě. Tak se právě vývoj tepla v blízkosti absolutní nuly stal mírou chemické afinity.

W. H. Nernst je považován za tvůrce elektrochemické kinetiky a význam jeho práce spočívá v tom, že lze již předem vypočítat, za jakých okolností nastává chemická reakce v takovém rozsahu, že vznikne produkt v zužitkovatelném množství.