* 2. 9. 1853 Riga, Lotyšsko

+ 4. 4. 1932 Lipsko, Německo

Narodil se v rodině lotyšského bednáře, školu navštěvoval v rodném městě a chemii studoval na univerzitě v Dorpatě. Soukromým docentem se stal v roce 1877 v Dorpatě, v Rize byl profesorem chemie na polytechnice v roce 1881. Od roku 1887 byl profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Lipsku a hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě v Cambridgi ve Spojených státech.

Ze začátku se Ostwald ve svých vědeckých pracích věnoval rozvíjení teorie elektrolytické disociace. Objevil řadu zákonitostí, např. paralelismus mezi elektrickou vodivostí roztoků kyselin a stupněm elektrolytické disociace, dále tzv. Ostwaldův zřeďovací zákon a další.

Věnoval se problémům chemické kinetiky a katalýzy, rozpracoval základy výroby kyseliny dusičné katalytickou oxidací amoniaku.

Známým se stal také díky své publicistické činnosti, byl zakladatelem kolekce knih klasiků přírodních věd, v roce 1887 založil časopis „Zeitschrift für physikalische Chemie,“ byl zakladatelem Mezinárodní společnosti chemiků.

Ostwald se stal spolu s Arrheniem, van´t Hoffem a Nernstem jedním ze zakladatelů fyzikální chemie jako samostatné vědní disciplíny.