* 31. 10. 1835 Berlín, Německo

+ 20. 8. 1917 Starnberk, Německo

J. F. W. A. von Baeyer pocházel z rodiny důstojníka a zeměměřiče. Již v dětství prováděl různé chemické pokusy, ve svých dvanácti letech udělal první objev - objevil novou podvojnou sůl mědi.

Studoval na univerzitě v Berlíně, nejdříve matematiku a fyziku, později také chemii u známých německých chemiků - W. R. Bunsena a A. Kekulého.

Na této univerzitě se stal později docentem a současně byl učitelem na průmyslovém ústavu. Krátkou dobu působil též jako profesor na univerzitách ve Freiburku a v Mnichově, kde převzal vedení katedry organické chemie po J. von Liebigovi.

Baeyer provedl v letech 1878 - 1883 úplnou syntézu indiga a určil i jeho strukturu, rovněž určil strukturu alizarinu a připravil první technickou výrobu přírodního barviva.

Učinil též objev kondenzace anhydridů a fenolů, studoval pyrolové a pyridinové základy sloučenin ze skupiny kyseliny močové, provedl syntézu fluoresceinu, zabýval se výrobou ftaleinových a antrachinových barviv.

Baeyer se přičinil i o objev barbiturátů, což byl velmi významný pokrok v medicíně především při aplikaci vnitrožilné narkózy.

V roce 1885 rozvinul hypotézu o relativní stabilitě cyklických sloučenin uhlíku, podle které je kruhový řetězec cykloparafinů tím reaktivnější, čím větší je napětí v kruhu.

Baeyer dosáhl velkých úspěchů v mnoha oblastech organické chemie a je považován za zakladatele německého chemického průmyslu barviv.