* 22. 5. 1927

G. A. Olah navštěvoval jedno z nejlepších gymnázií v Budapešti. Na Univerzitě v Budapešti vystudoval fyziku a zde také působil jako profesor fyziky. Teprve později se začal zajímat o chemii a proto studoval chemii na Technické Univerzitě v Budapešti. V současné době je profesorem na Univerzitě v Jižní Karolíně.

Velice důležité organické sloučeniny uhlovodíky, byly připravovány už na přelomu devatenáctého a dvacátého století a už tehdy byly některé považovány za iontové, což však bylo převážně chápáno jako kuriozita než skutečný stav těchto látek.

Když však začali na počátku 20. století chemici detailně studovat průběh reakcí mezi organickými molekulami, stalo se očividným, že pozitivně nabité uhlovodíky - nazývané organickými chemiky „karbokationty“ - skutečně mohou, byť krátkou dobu, existovat.

Bylo proto třeba tyto vysoce reaktivní látky blíže zkoumat. K jejich studiu se však nemůže využívat různých speciálních fyzikálních a fyzikálně chemických metod, např. NMR, infračervené spektroskopie atd. A právě G. A. Olah již v šedesátých letech objevil, že stabilní karbokationty mohou být připraveny pomocí nového typu extremně silně kyselých sloučenin.

V pozdějších letech vypracoval prof. Olah řadu originálních metod studia karbokationtů v superkyselém prostředí za nízkých teplot a tím výrazně přispěl k objasnění jejich vlastností a reakcí.