* 8. 3. 1879 Frankfurt nad Mohanem, Německo

+ 28. 7. 1968 Göttingen, Německo

Chemii O. Hahn studoval na univerzitě v Marburku a doktorát z organické chemie, získal již ve svých dvaadvaceti letech na univerzitě v Mnichově. Pracoval u řady významných chemiků, např. v roce 1905 u Rutherforda a v roce 1906 u E. H. Fischera. Od roku 1928 až do roku 1944 vedl Ústav císaře Wilhelma v Berlíně. Po druhé světové válce se zasloužil o vybudování Společnosti Maxe Plancka a v letech 1946 - 1960 byl jejím prezidentem.

Hahnovu vědeckou činnost je možné rozdělit do dvou období. V rámci prvního období se zabýval otázkami radioaktivity, objevil několik izotopů, např. mezotorium, radiotorium a protaktinium.

Hlavním úspěchem tohoto chemika byl objev štěpení atomového jádra uranu, kterým se otevřela brána k uvolnění jaderné energie. V roce 1938 zkoumal Hahn se svým asistentem Strasmannem ostřelování uranu neutrony a radiochemickou analýzou zjistili, že se uran rozpadá na prvky ze střední části periodické soustavy.

Bohužel druhá světová válka tohoto objevu zneužila ve formě hrozné atomové zbraně. Prvním atomovým útokem na Hirošimu byl Hahn tak zničen, že se jeho kolegové dokonce báli, aby nespáchal sebevraždu. Hahn byl odpůrcem atomového zbrojení, což prokázal také podepsáním Göttingenského manifestu, ve kterém se v roce 1957 osmnáct německých atomových fyziků odmítlo účastnit se výroby, zkoušení a použití atomových zbraní.

Dá se říci, že snad žádná zpráva nevyvolala ve světě takový rozruch jako zpráva O. Hahna o úspěšném rozštěpení uranového jádra.