* 25. 12. 1876 Berlín, Německo

+ 9. 6. 1959 Göttingen, Německo

Jako student se příliš studiem přírodních věd nezabýval, teprve významné objevy Kochovy a Pasteurovy podnítily jeho zájem.

Jeho učitelem chemie byl E. H. Fischer, díky kterému se stala chemie oblíbeným Windausovým oborem. Především spojení chemie a medicíny učarovalo Windausovi natolik, že ačkoliv byl studentem medicíny, zapsal se také na soukromou chemickou školu, aby získal maximum poznatků z analytické a experimentální chemie. V roce 1901 se stal docentem ve Freiburku a v roce 1905 profesorem v Innsbrucku. V roce 1915 odešel do Göttingen, kde se stal ředitelem ústavu obecné chemie.

Ve svých vědeckým výzkumech se zabýval především studiem cholesterolu. Po skončení velice namáhavých a dlouhých pokusů objevil Windaus příbuznost mezi cholesterolem a žlučovou kyselinou.

Tento zajímavý poznatek ho zavedl ke studiu vitamínů. Windaus zjistil, že hormon ergosterol se po ozáření ultrafialovými paprsky mění na vitamín D, popsal strukturu tohoto důležitého vitamínu a jeho zdroje. Studoval také vitamíny řady B, především B1, B2 a B3.

Výše zmiňované spojení chemie a medicíny mělo především pro medicínu velký význam, neboť Windausovy objevy se pro tento vědní obor staly nepostradatelné.