* 9. 12. 1868 Vratislav, Polsko

+ 29. 1. 1934 Basilej, Švýcarsko

Fritz Haber se narodil v rodině obchodníka. Školu navštěvoval ve svém rodišti, dále studoval na univerzitách v Heidelberku a Berlíně, později i na berlínské technice a na technice v Curychu. Od roku 1906 působil jako soukromý docent chemické technologie na technice v Karlsruhe, zde se stal též profesorem fyzikální chemie a elektrochemie. Od roku 1911 působil jako ředitel Ústavu císaře Wilhelma pro fyzikální chemii a elektrochemii. Po nástupu Hitlera k moci emigroval do Švýcarska.

Haber se zabýval ve své vědecké činnosti především elektrochemií. V roce 1898 vydal dílo „Základy technické elektrochemie“ a v roce 1905 další práci „Termodynamika plynů v technice.“

Zabýval se také problémy tuhých elektrolytů, emise elektronů a řadou dalších problémů fyzikální chemie, ale také otázkami chemie organické.

Nejvýznamnější byly Haberovy práce o reakcích dusíku a především výrobě amoniaku. Teoreticky Haber prozkoumal reakci, při níž amoniak vzniká reakcí z dusíku a vodíku při vysokých teplotách a tlacích, ale k praktické výrobě bylo ještě daleko.

Syntéza amoniaku reakcí dusíku a vodíku při tlaku 200 atmosfér, teplotě 500 °C a působení katalyzátoru se podařila až v letech 1908 - 1909. Tuto metodu výroby amoniaku objevil Haber spolu s Boschem a byla na jejich počest nazvána Haber - Boschova.

Haber, díky svým vědeckým pracím, patří k nejvýznamnějším představitelům moderní průmyslové chemie.