* 30. 8. 1852 Rotterdam, Nizozemí

+ 3. 3. 1911 Berlín, Německo

Narodil se v rodině holandského praktického lékaře. Studoval na technice v Delftu, na univerzitách v Bonnu u významného chemika Kekulého, dále v Leydenu, Paříži a Utrechtu.

Byl velice nadaný což vyplývá už z toho, že ve svých dvaadvaceti letech obhájil doktorskou disertační práci na univerzitě v Utrechtu. Jako dvacetišestiletý se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu a v Berlíně. Byl rovněž členem Pruské akademie věd.

Po roce 1874, kdy vydal práci „Chemie v prostoru“ se zařadil mezi zakladatele fyzikální chemie a stereochemie. Ve své práci dospěl k názoru, že vlastnosti chemických sloučenin nezávisí jen na počtu atomů jednotlivých prvků, ale i na uspořádání atomů v prostoru.

Hoff rovněž vypracoval teorii o rychlosti chemických reakcí, o chemické rovnováze i disociaci. Jacobus Henricus van´t Hoff objevil vztah mezi osmotickým tlakem a množstvím rozpuštěné látky.

Tento objev je znám jako van’t Hoffův zákon, který lze rovnicí vyjádřit takto: pí = c . R . T.

Objevy J. H. van’t Hoffa, stejně jako jím zavedené analytické, geometrické a termodynamické principy byly velice důležité pro vývoj chemie, především chemie fyzikální.